Soutěž Vesnice roku už řadu let ukazuje, že skutečná hodnota obce nespočívá v tom, kolik nových domů dokáže postavit na poli. Hodnotí se něco mnohem důležitějšího: péče o veřejný prostor, krajinu, kulturní a spolkový život, vztahy mezi lidmi, práce s mládeží, spolupráce se zemědělci, obnova venkova a schopnost obce rozvíjet se tak, aby neztratila svou tvář.
A právě v tom je pro Vrchovany velká inspirace.
Ve Středočeském kraji získaly titul Vesnice roku 2026 Suchomasty na Berounsku. Obec, o které možná mnoho lidí mimo region dříve vůbec neslyšelo, zaujala porotu nejen svou polohou na okraji Českého krasu, ale také tím, jak pracuje se svým prostředím, historií a krajinou. Má zámek, blízkost přírodní památky Klonk, krásné okolí a vodní nádrž, která je přirozenou součástí života obce. Nevyhrála proto, že by se proměnila v anonymní satelit. Vyhrála proto, že dokázala rozvíjet to, co je na ní jedinečné.
Ocenění získaly i další obce. Bukovno bylo oceněno za práci s mládeží a podporu rodin, Strážiště za spolupráci se zemědělci a Lužná za živý spolkový život. Právě tyto příklady ukazují, že úspěšná obec není ta, která se za každou cenu snaží zastavět další plochy. Úspěšná obec je ta, která ví, čím je výjimečná, pečuje o to a dokáže kolem toho spojovat lidi.
A teď si položme jednoduchou otázku: proč by takovou obcí nemohly být i Vrchovany?
Máme něco, co mnoho jiných obcí nemá. Máme Starý Berštejn — výraznou dominantu krajiny a paměť místa. Máme nádherné výhledy, venkovský ráz, půvabná a cenná roubená stavení, klid, krásné okolí, díky místním nadšencům do koňů tu máme spoustu těchto nádherných zvířat, louky, cesty, přírodu a malebnou vesnici, která si dosud uchovala charakter, o který jinde už dávno přišli. Máme také místní obyvatele a chalupáře, tedy lidi, kterým na Vrchovanech záleží. Patrioty, kteří neříkají, že je jim u p….e, co bude s naší obcí za padesát let. Mimochodem, vy nevíte, kdo tuto dnes už legendární větu vyslovil? Byl to sám starosta na únorovém zasedání našeho zastupitelstva. 🙁
Ale zpátky ke skutečnému bohatství Vrchovan.
Byla by obrovská škoda vyměnit tuto jedinečnost za nápad, který dnes nabízí téměř každá obec, když neví, kudy dál: rozparcelovat pole, zasíťovat pozemky a nechat tam postavit několik nových domů. To není žádná velká vize. To je ta nejjednodušší, nejbanálnější a často také ta nejnevratnější cesta.
Skutečný rozvoj Vrchovan by měl vypadat úplně jinak. Měl by stavět na tom, co už tu máme a co je nenahraditelné. A co nikdo jiný nemá. Měl by stavět na krajině pod Starým Berštejnem. Na péči o veřejný prostor. Na lepší komunikaci s občany a chalupáři. Na obnově cest, zeleně, drobné infrastruktury a komunitního života. Na důstojném přístupu k historii obce i k jejímu okolí. Na tom, aby se sem lidé rádi vraceli ne proto, že tu přibylo pár parcel, ale proto, že Vrchovany zůstaly Vrchovanami.
Soutěž Vesnice roku je v tomto směru důležitou připomínkou: ocenění nezískávají obce za to, že se vzdaly své tváře. Získávají je za to, že o svou tvář pečují.
Vrchovany mají potenciál být jedinečnou, ceněnou a obdivovanou obcí. Ne kvůli megalomanským developerským záměrům, ale právě navzdory nim. Pokud se dokážeme soustředit na to, co je u nás opravdu vzácné, můžeme z Vrchovan udělat místo, na které budeme právem hrdí.
Ne další satelit na mapě.
Ale obec s duší, krajinou, historií a lidmi, kterým na ní záleží.
Obec, která třeba jednou zvítězí v klání Vesnice roku!
