Historie naší obce…
Vrchovany nejsou velká obec, ale mají něco, co velké obce často postrádají: výraznou siluetu, silný příběh a krajinu, která se člověku rychle dostane pod kůži. Leží mezi Doksy a Dubou, pod Berkovským vrchem, na němž se dodnes tyčí zřícenina Starého Berštejna. Právě spojení vsi, hradu, lesů, polí a cest vytváří zvláštní atmosféru místa, kde historie nepůsobí jako dávno zavřená kapitola, ale jako něco, co je pořád na dohled.
První písemná zpráva o existenci Vrchovan pochází z roku 1402. V dědickém zápisu se tehdy mluvilo o vsi Vrchovany „s horou nad ní“. Tohle spojení je pro obec příznačné dodnes: vesnice dole a nad ní výrazný vrch, který jako by držel nad krajinou ochrannou ruku. Přesto Vrchovany nevznikly jako klasické podhradí. Jejich dějiny se vyvíjely vlastním rytmem, zatímco Starý Berštejn nad nimi žil svůj hradní příběh Berků z Dubé, Vartemberků a dalších majitelů.
Dějiny obce nejsou jen dějinami šlechty a hradu. V roce 1749 byla ve Vrchovanech zřízena škola, která se později dočkala nové budovy. Roku 1775 se zdejší obyvatelé účastnili selského povstání, když táhli na Dubou s nadějí na snížení robotních povinností. V 19. století se obec dál proměňovala: vznikla volená obecní správa, připomíná se sbor hasičů, lom na stavební kámen, obecní les a na konci století také silnice z Doks přes Vrchovany na Dubou. Tak se z malé vsi postupně stávala obec pevněji napojená na okolní svět.
V malebné krajině kolem Vrchovan zanechal stopu Karel Hynek Mácha. Básník, který dal jméno celému Máchovu kraji, tudy procházel při svých cestách za hrady, zříceninami a romantickými výhledy. Starý Berštejn zachytil na kresbě z let 1832 nebo 1833 a právě pohled na hrad nad vsí připomíná, proč tento kraj Máchu tolik přitahoval. Není to jen krajina krásná, ale i dramatická: s kopci, ruinami, osamělými cestami a výhledy, které jako by samy vyprávěly.
Ve 20. století se do dějin Vrchovan zapsal spisovatel Jiří Weil. Po roce 1949 sem zajížděl jako kulturní patron dokského okresu a později zde získal rekreační objekt. Weil, autor románu Život s hvězdou nebo posmrtně vydaného díla Na střeše je Mendelssohn, patří k výrazným osobnostem české literatury 20. století. Vrchovany se tak staly i jedním z míst poslední etapy jeho života.
Další literární stopu tu zanechal básník Karel Šiktanc. Měl ve Vrchovanech chalupu a právě tady, v krajině pod Berštejnem, psal a vracel se k práci rukou, k papíru, k přesnosti slova. V rozhovorech se zmiňuje, že do Vrchovan u Doks jezdil často a rád. I díky němu nejsou Vrchovany jen malou obcí u Doks, ale místem, kde se venkovská paměť potkává s českou literaturou.
Po druhé světové válce prošly Vrchovany proměnami, které zasáhly celý kraj. Měnilo se obyvatelstvo, zemědělství i způsob života. Obec byla od roku 1980 začleněna k Dubé, ale v roce 1990 se znovu osamostatnila. Dodnes si zachovala klidný ráz, část původní lidové architektury a především nezaměnitelný vztah ke krajině.
Vrchovany jsou tedy víc než jen obec na mapě. Jsou místem pod hradem, místem starých cest, selských příběhů, školních lavic, chalupářských návratů i literárních stop. A kdo se tu zastaví, rychle pochopí, že tahle malá ves má za sebou překvapivě velké dějiny.
